Layers of Fear 2

Všechny kamery se zaměřují na vás, na střed scény. Nejste jen v roli, jste postavou. Role, kterou máte hrát, je pouze vaše. Napsaná jen pro vás. Čeká vás ticho. Žádné štěkavé příkazy od režiséra. Žádná výzva k akci, že se musíte stát touto verzí sebe sama. Požadavek hrát naplňuje vaši mysl, ale stránky scénáře neobsahují žádná slova.

Vaše minulost vás pomohla zformovat v to, čím jste, vnutila vám dovednosti potřebné ke zdokonalení vašeho řemesla. Ta samá minulost do vás vyryla hluboké jizvy, ne navenek, kam svět vidí, ale v místě pohřbeném tak hluboko uvnitř, že se stalo beztvarým. Ty vzpomínky zatlačíš do pozadí, ale necháš se těmito zážitky vést k tomu, koho nebo co musíš hrát.

Obklopuje tě tma, když stojíš tiše ve světle reflektorů, jediné zvuky, které jsou slyšet přes tlukot tvého srdce, jsou vzdálené lámání vln o trup lodi a zvuk kamer namířených tvým směrem, které tento okamžik uchovávají na věčnost.

Z dálky se ozve hluboký a velitelský hlas. Jednej.

Jakou roli budete hrát?