Steelrising

Steelrising

Akční RPGčka mám rád, souls žánr nevyjímaje (obzvlášť hry od From softu) a možná proto jsem se titulu Steelrising v době vydání vyhýbal s tím, že studio Spiders za sebou nemá žádný megahit. Jenže nedávné Lies of P, Lords of the Fallen a jim podobné kousky nám ukázaly, že ke kvalitní zábavě není nutně třeba Hidetaka Miyazaki :) Takže když se ke mně nedávno tato hra dostala s příjemnou cenovkou pod 5 euro, prubnul jsem jí.

Zasazení je fajn, Paříž a její okolí v období francouzské revoluce, historické postavy, spiknutí a ne tak docela živá protagonistka a její nepřátelé, to vše v grafickém kabátku, který neurazí. Existuje ale jedna hodně slabá kategorie, a tou jsou příšerné obličeje lidí. To se prostě musí vidět :D

Hratelnost nevybočuje z žánrových mantinelů, silné a slabé útoky, úskoky, zbraně se speciálními vlastnostmi, "bonfiry" a sbíraní "duší" potřebných k levelování. Jako vítané oživení vnímám speciální schopnosti, které se naučíte po poražení konkrétních bossů, bez nichž se do určitých míst ve světě nepodíváte. Skvělá mechanika je i systém přehřívání a chlazení místo staminy. Fajn je třeba i kapesní kompas, který při použití poradí kudy dál.

Má to ale i stinnou stránku, hra nedisponuje otevřeným světem, ale sadou lokací, mezi nimiž se přesouváte, takže bez backtrackingu rozhodně neprozkoumáte vše při první návštěvě. A to samé platí i o vedlejších úkolech. Přiznám se bez mučení, po pár splněných side questech jsem se na zbytek vykašlal a jel jen hlavní příběhovou linku.

Prostředí se mění, venkov, pařížské ulice, Louvre, doly... (žádné toxické bažiny!), ale bohužel hra neodvádí dobrou práci na tom nejdůležitějším místě, začátku. Tam postrádá wow efekt, animace pohybu hlavní hrdinky je díky její podstatě "trhaná" a člověku trvá, než si zvykne a startovní lokace nikoho neohromí. Musíte vydržet, háček se nezasekne hned na první dobrou a malá variabilita nepřátel tomu zrovna také nepomáhá. Nepohybujete se v propleteném a propojeném světě ve stylu Dark Souls, průchod lokací je veskrze lineární a zkratky nejsou překvapivé, obvykle jde o dveře zamčené z druhé strany. Ale to mi nevadilo, stejně jako příběh, který je odvyprávěn přímo.

Poslední důležitou kategorií jsou bossové, jejich počet je slušný, ale reálně je třeba celkové číslo vydělit dvěma, protože na jednoho unikátního vychází jeden o něco větší a vylepšený obyčejný enemák, obvykle s nejakým elementálním vylepšením. Náročnost soubojů není nikterak hardcore, nezřídka padnou hned na první pokus. Možná i díky tomuto faktu by se mohlo jednat o vhodnou hru ke vstupu do žánru, pokud se bojíte, dle mě neopodstatněných, legend o obtížnosti a utrpení u originálních soulsborne her.

Co říci závěrem? Steelrising rozhodně není bezchybný klenot, ba ani neobroušený diamant. Je to lehce naprůměrná hra, která dokáže zabavit, rychle odsýpá a neháže hráči zbytečné klacky pod nohy. Technické problémy jsem řešit nemusel, i když někomu prý na některých místech dropují snímky. Za plnou cenu bych hru asi nedoporučil, ale ve slevě nebo game passu jde o solidní počin a za zkoušku hra stojí.

Steelrising

Super, není co vytknout

Steelrising

Výběr prostředí ( Francie )
Hratelnost
Grafika