Dying Light: The Beast

Dying Light: The Beast je nejnovějším přírůstkem do série, která si za roky vybudovala pověst jako jedna z nejintenzivnějších zombie survival akcí. Tentokrát vývojáři z Techlandu zkusili přidat více hororových prvků, posílit brutalitu a nabídnout hráčům něco, co je na hranici klasického parkourového open worldu a čistokrevného survival hororu. Hra tě přivítá v novém prostředí plném temných lesů a opuštěných lokací, kde se kromě klasických zombíků setkáš i s brutálními bossy a ještě nebezpečnějšími variantami nepřátel. Atmosféra je od začátku nesmlouvavá – krev, detailní zranění, realistické zvuky a celkový vizuál vytvářejí prostředí, které působí děsivě a vtahuje tě do neustálého pocitu ohrožení. To, co na sérii vždy fungovalo, je parkour a volnost pohybu, a i v The Beast je to základní kámen hratelnosti. Skákání, šplhání a únik před hordami je stále skvělé, i když občas působí trochu kostrbatě a ne vždy reaguje tak, jak by hráč chtěl. Přesto možnost využívat prostředí k útěku nebo k boji dodává hře dynamiku, která drží tempo po většinu kampaně. Samotný boj je brutálnější než kdy dřív. Každý zásah má váhu, nepřátelé reagují na zbraně realisticky a pocit z boje je syrový a uspokojující. Nový prvek Beast formy přidává další vrstvu – jde o schopnost, která ti umožňuje na chvíli se proměnit v něco nadlidského a kosit zombíky i lidi s brutální silou a speciálními finišery. Tento systém je zábavný, i když jeho rozvoj nepůsobí tak propracovaně, jak by mohl. Schopnosti se sice dají vylepšovat, ale po čase se dostaví pocit opakování. Příběh bohužel nedosahuje úrovně atmosféry a hratelnosti. Postavy působí ploše, motivace hlavního hrdiny i záporáků nejsou nijak překvapivé a zápletka se často spoléhá na klišé známá z jiných zombie příběhů. To je škoda, protože prostředí i možnosti, které hra nabízí, by si zasloužily silnější a chytlavější scénář. Přesto má příběh své momenty, kdy dokáže vtáhnout, hlavně pokud se zaměříš na vedlejší mise. Ty jsou překvapivě propracované a často přidávají k atmosféře víc než hlavní linie. Nejde jen o bezduché úkoly typu „seber a dones“, ale o malé příběhy a události, které obohacují svět a udržují hráče v napětí. Délka hry je přiměřená – hlavní děj zvládneš kolem dvaceti hodin, ale pokud se pustíš do všech vedlejších aktivit, čeká tě klidně dvojnásobek. A i když se některé mise a situace začnou po čase opakovat, celkově je obsah dostatečně pestrý na to, aby tě udržel. Horší je to s boss fighty, které jsou často zklamáním. Místo epických bitev jde spíš o souboje, které se rychle stanou monotónní a nevyužívají plný potenciál prostředí ani hrdinových schopností. Technicky hra vypadá dobře, prostředí je detailní a plné drobných prvků, které přispívají k atmosféře. Nicméně ne všechno běží hladce – objevují se bugy, občasné pády animací a optimalizace není úplně bezchybná, což může kazit zážitek zejména na slabších sestavách. Zvuková stránka je ale excelentní – skřípění, křik a temná hudba se postarají o neustálý tlak na nervy hráče. Celkově je Dying Light: The Beast solidní pokračování, které staví na silných stránkách série – parkouru, atmosféře a intenzivních soubojích – a přidává novou brutální dimenzi v podobě Beast formy. Na druhou stranu ale nedokáže nabídnout silný příběh ani dostatečně variabilní boss souboje. Pokud jsi fanoušek série a baví tě krvavé přežívání v otevřeném světě, rozhodně si přijdeš na své. Pokud ale hledáš hru s hlubokým příběhem a inovativními mechanikami, může tě některé části zklamat. Dying Light: The Beast je tedy hra, která osloví hlavně ty, co chtějí syrovou akci a temnou atmosféru, a ti v ní najdou desítky hodin napětí a brutální zábavy.

Zobrazit video recenzi